Cvičiště sloužilo k výcviku vojska od vzniku pevnostního komplexu Josefov, to bylo dokončeno roku 1790, ale vojsku bylo předáno již v roce 1787. Cvičiště sloužilo k výcviku pevnostního vojska, především dělostřelectva. Na ne zcela jasně vymezenou výcvikovou oblast navazoval – dnes již zcela zaniklý – areál minového cvičiště. Během první světové války sloužil prostor jako tzv. barákový tábor pro válečné zajatce, které nebylo možné v takovém množství umístit přímo do pevnostního města. V průběhu druhé světové války sloužilo území jako cvičiště protektorátního vládního vojska a wehrmachtu. Po druhé světové válce byla v Jaroměři Josefově dislokována řada posádek, zmiňme protivzdušnou obranu státu, dělostřelce či protiletadlovou technickou základnu. V roce 1970 byla v Josefově umístěna sovětská vojenská posádka, odsunutá v roce 1991. Poslední jednotky Česká armády opustily Josefov v roce 1996.

Během první republiky, až do konce 40. let byla intenzita výcviku stejná, na cvičišti bylo vybudováno několik zákopů a okopů, bylo zde několik cest od vojenské techniky. Na začátku 50. let intenzita výcviku pěchoty roste, v druhé polovině 50. let vzrůstá i množství pojezdů vojenskou technikou. Od druhé poloviny 60. let míra intenzity výcviku na cvičišti klesá.

Poznámka – na jihovýchodním okraji cvičiště začínalo vojenské travnaté letiště.