V Sušici sídlil 4. spojovací prapor. Plocha cvičiště byla soudě podle historických leteckých snímků využívána k převážně k pěchotnímu výcviku a k pojezdům těžké techniky docházelo pouze sporadicky. Na místě jsou dosud patrné zbytky zákopů a okopů. Vojenské využití území ztratilo zřejmě v první polovině 90. let 20. století.
Lokalita představuje rozsáhlý a poměrně zachovalý komplex lučních společenstev na vápencovém podkladu. Jde o biotop charakteristický pro tzv. pošumavské vápence, který se v širším okolí Sušice, Horažďovic a Strakonic vyskytuje dosud na více lokalitách, avšak v kontextu celé západní a jihozápadní části Čech s převažujícím minerálně chudým krystalinickým podkladem jde o vzácný biotop, na který je specificky vázána řada vzácných a ohrožených druhů, které v okolních acidofilních typech společenstvech chybějí. Aktuální biologická hodnota území je s ohledem na rozlohu a zachovalost většiny biotopů a výskyt ohrožených organismů nepochybně odpovídající pro vyhlášení maloplošného zvláště chráněného území nenárodní kategorie (přírodní památka).
Bývalé cvičiště se rozkládá na severně až severovýchodně orientovaných svazích Žižkova vrchu v nadmořské výšce 500 – 590 m. Geologický podklad tvoří převážně krystalické vápence, klimatickými charakteristikami spadá do mírně teplé oblasti MT3.
Území je v současnosti kryto luční vegetací s rozptýlenými ovocnými stromy a náletovými dřevinami, které místy vytváření kompaktnější porosty. Plošně nejrozšířenější jsou širokolisté suché trávníky sv. Bromion erecti, které jsou v nejtypičtější podobě vyvinuty v jižní a východní částí území. Na poměry okolní krajiny jsou druhově bohaté a obsahují řadu vápnomilných a teplomilných druhů, které jsou v Pošumaví vázány striktně na výskyty krystalických vápenců (např. Anthericum ramosum, Epipactis atrotubens, Euphorbia virgata, Gentianopsis ciliata, Polygala amarella, P. comosa). V úživnějších a vlhčích místech jsou vystřídány mezofilními ovsíkovými loukami sv. Arrhenatherion. Lokálně dochází k expanzi akátu.
Na květnaté trávníky je vázané poměrně bohaté společenstvo hmyzu (z denních motýlů např. Cyaniris semiargus, Melitaea athalia, Boloria euphrosyne, Satyrium ilicis, Lycaena hippothoe, Polyommatus amandus a další; Pavlíčko, starší údaje v NDOP).
Pastva, seč, likvidace náletových dřevin, část lokality ale zůstává zcela bez managementu.
Nejvýznamnější hrozbou je pokračující sukcese v částech, které nejsou v současné době obhospodařovány, případně jsou zde zásahy prováděny s nedostatečnou frekvencí či intenzitou. Jedná se zejména o severozápadní část lokality a horní část louky na svahu vrchu Kalich, kde je patrně nálet periodicky odstraňován, avšak v současnosti zde stále silně expanduje. Chybějící péče se projevuje i v těch částech luk, kde dosud nedošlo k expanzi dřevin, a to kumulací stařiny a expanzí travin na úkor nižších bylin. Aktuálně pasené části mají v současnosti vesměs dobrou strukturu, avšak i zde hrozí v případě snížení intenzity péče rychlé šíření křovin, přičemž trnité druhy (trnka, růže) mohou expandovat i při pokračující pastvě.
Při vrcholu vrchu Kalich, v horních partiích severovýchodně orientovaných svahů ve východní části lokality a méně i pod zarostlým hřebenem při Z okraji lokality se šíří trnovník akát.
–
Zdroj dat: Nálezová databáze ochrany přírody (AOPK ČR), Datum exportu: 12. 12. 2023.
Nálezy za posledních 10 let
Skupina | České jméno | Latinské jméno | Datum posledního nálezu | Červený seznam | Směrnice EEC | ZCHD |
Cévnaté rostliny | hořec brvitý | Gentianopsis ciliata | 26.09.2021 | VU | ||
Cévnaté rostliny | kruštík tmavočervený | Epipactis atrorubens | 25.06.2018 | NT | O |
–