Co do vojenské historie má území pestrou minulost. Okolí Ralska k výcviku vojáků využívala již Rakousko-uherská armáda. Za druhé světové války zde na písčinách cvičil wehrmacht jednotky Afrika Korps, v roce 1945 Německo stihlo u Hradčan vybudovat dvě přistávací dráhy. O vojenském prostoru, ale můžeme mluvit teprve od roku 1946 kdy na 140 km2 vznikl vojenský výcvikový tábor u Bezdězu. Ač bylo území řídce osídleno i před vyhnáním majoritních německých obyvatel, bylo při jeho vzniku vysídleno 7200 lidí a zbořeno 22 obcí či osad. V roce 1947 bylo území přejmenováno na VVT Mimoň. O rok později zde již bylo uspořádáno první závěrečné cvičení v operačním měřítku. Pro vykonávání jednotné správy území byl v roce 1950 pro VVT Mimoň vytvořen vojenský újezd Ralsko. V roce 1952 byl VVT již s rozlohou 250km2 přejmenován na vojenský výcvikový prostor (VVP) Mimoň. Někdy mylně používaný název VVP Ralsko, tak vznikl smícháním názvu správního úřadu a vlastního výcvikového prostoru. 

Laická veřejnost se mylně domnívá, že ve VVP probíhá výcvik vždy v celém vojenském prostoru. Tak tomu ale nebylo, VVP nebylo jedno velké cvičiště, ale zahrnovalo několik typů cvičišť obklopených zemědělsky či lesnicky využívanou krajinou, byť se specifickým režimem a spravovaných Vojenským újezdem. Krom výše zmíněné skutečnosti, že výcvik probíhal ve VVP jen na vybraných místech, se tato území vyznačovaly i tím, že zpravidla neměla stálé posádky, ale vojenské jednotky sem byly vyváděny jen společná cvičení. 

Ve vševojskovém VVP Mimoň určeném pro výcvik na úrovni praporu byly vybudovány následující výcviková zařízení: 

– součinnostní střelnice Židlov, která umožňovala provádění praporních taktických cvičení s bojovou střelbou);

– tanková střelnice Vrchbělá byla určena ke střelbám tanků plnou ráží, tj. 100mm či 125mm náboji, ve dne i v noci;

– pěchotní střelnice Kuřivody jež sloužila pro střelby ze všech druhů ručních zbraní a házení ostrých ručních granátů;

– dělostřelecká střelnice Horní Krupá, kde byla prováděna taktická cvičení jednoho až dvou dělostřeleckých oddílů s bojovou střelbou;

– letecká střelnice Prosečská Horka (Prosíčka) umožňovala střelby letectva na pozemní cíle i jejich bombardování;

– vodní cvičiště Svébořice bylo využíváno pro plavby obrněných transportérů i BVP a jízdy tanků pod vodou;

– cvičiště řízení bojových vozidel Hvězdov určené pro výcvik řidičů tanků, obrněných transportérů a BVP.

Krom různých ubytovacích zařízení bylo rozšířeno letiště v Hradčanech a zpevněna jeho přistávací dráha.

Nicméně krom obslužných jednotek v rámci území nebyly stále dislokovány prakticky žádné bojové jednotky. Výjimku tvořil 2. stíhací bombardovací pluk dislokovaný na letišti Hradčany, který po invazi vojsk Varšavské smlouvy v roce 1968 ale zanikl. 

Právě po invazi se situace změnila a sovětská Střední skupina vojsk zde měla umístěnu celou řadu posádek. Ve VVP Mimoň se usídlil 236. stíhací bombardovací letecký pluk, 442. raketové brigáda, 5. protiletadlová brigáda, 605. samostatný stavební prapor Hradčany, 1921. samostatný pozemní prapor REB (radioelektronického boje) Hradčany, 563. samostatný ženijní prapor Vrchbělá a část útvarů 18. gardové motostřelecké divize – 106. prapor chemické ochrany Kuřívody, 234. gardový ženijní prapor Kuřívody, 149. protitankový oddíl Kuřívody, 130. protiletadlový raketový pluk Svébořice, 52. gardový dělostřelecký pluk Hvězdov, 360. tankový pluk Stráž pod Ralskem a 898. prapor materiálního zabezpečení Kuřivody. ČSLA do 90. let, kdy odešlo z VVP Mimoň téměř 7000 vojáků, cvičila v tomto území jen 6-12 dnů v roce. Ostatní aktivity a výcvik, který byl poměrně intenzivní, připadal na vrub sovětských vojáků. Na konci 80. let využívala Rudá armáda zejména součinnostní střelnici Židlov, tankovou střelnice Vrchbělá, pěchotní střelnici Kuřivody, střelnici BVP Svébořice, střelnici, cvičiště Jezová (vznikou z dělostřelecké střelnice Horní Krupá, letecká střelnice Prosečská Horka a vodní cvičiště Svébořice. Za zmínku patrně také stojí, že v rámci akce Javor, vybudovala ČSLA ve VVP Mimoň jeden ze tří skladů jaderné munice, který předala v letech 1968-1969 do užívání Sovětské armádě. Posední ruský voják opustil tento VVP v roce 1991, ještě týž rok rozhodla vláda ČSFR o zrušení VVP.