Plocha je dnes zhruba z poloviny využívána jako louky, zbytek je ponechán spontánní sukcesi.
Historický vývoj
Území sloužilo jako střelnice, a to zřejmě pouze krátce po 2. světové válce. Již ve druhé polovině 60. let jsou na leteckých snímcích projevy činnosti armády nezřetelné. Po celou 2. polovinu 20. století měla lokalita luční charakter, přičemž porosty byly patrně pravidelně koseny. Západní, podmáčená, část začala po ukončení hospodaření zarůstat dřevinami, zatímco východní část je sečena dodnes.
Biologicko-ochranářský význam
Území jako celek je typickým výsekem krajiny nižších partií Šumavy. Převládají zde mezofilní horské louky, v sečené části nepříliš druhově bohaté (jedná se zřejmě z velké části o někdejší pole). Na okrajích se však vyskytují zbytky druhově bohatých smilkových trávníků s pupavou bezlodyžnou, jež dříve sloužily jako pastviny. Biologicky poměrně hodnotná je západní část ponechaná spontánní sukcesi, pokrytá mozaikou náletových lesíků a nesečených horských mezofilních až vlhkých luk s hojným pcháčem různolistým. Při západním okraji se nachází rozsáhlé nelesní rašelinné prameniště Opoleneckého potoka s jednou menší oligotrofní tůní.
Přírodní poměry
Území leží v chladné oblasi CH7 v nadmořské výšce okolo 900 m. Geologický podklad tvoří biotitické pararuly překryté hlinitopísčitými sedimenty.
Ochranářský management
Zhruba polovina je strojně sečena. Velmi vhodné by bylo obnovení hospodaření i v západní části lokality.
Rizika
Pokračující sukcese v západní části lokality.
Osoby a organizace působící v území
–
Zjištěné chráněné a ohrožené druhy organismů
Zdroj dat: Nálezová databáze ochrany přírody (AOPK ČR), Datum exportu: 12. 12. 2023.